O knize: rok / Po zamumlání „Snoubenka-mummer...“ jsem se zmítala a usnula. A probudilo mě něco malého a lechtivého, co mi lezlo po noze. První myšlenka byla „šváb!“, druhá „hloupá, my je nemáme!“ a třetí „měli bychom alespoň otevřít oči a pak začít panikařit...“ To jsem poslouchal . Otevřel jsem oči a našel... myš sedící na mé noze. Obyčejný malý hraboš, který se ukázal jako nepříliš spokojený s takovou pozorností vůči své osobě. Trhl jsem sebou, vypustil toho drzého hlodavce k neplánovanému letu a on, blýskl se svým lehkým břichem, se s rozhořčeným zaskřípáním svalil někam do trávy. V... trávě? Jaká jiná tráva?! Rozhlédl jsem se a uvědomil jsem si, že mám stále důvod kňučet.…